Historie

Rajhradsko v oparu dávnověku




Tajemnější a duchovnější místo v na první pohled fádní a rovinaté krajině v okolí Brna nenajdete, a snad ani na celé jižní Moravě. Rychlostní komunikace Brno – Pohořelice nás vynese z hemžení a mumraje moravského velkoměsta do rozlehlé a poklidné Svratecké nížiny. Nejdříve upoutá čelní pohled na v dáli se vypínající modré siluety „jihomoravských Tater“ Pálavy, a nalevo se náhle vyloupne ona fascinující širá krajina, ve které žijí lidé tak dávno, že se z té dějinné hloubky roztočí hlava.

Tu úrodnou svrateckou kotlinu, od nepaměti obydlenou, od věků napájenou vodou řeky Svratky a mnoha jejich ramen a přítoků, tu životadárnou pláň, zalitou hřejivým sluncem, ohraničuje na severozápadě zvedající se Rajhradská pahorkatina, na východě Ždánický les a na jihu nepřehlédnutelná a dominantní homole kopce Výhonu. Krajka vzdálených Bílých Karpat na horizontu spojuje za dobré viditelnosti svět pozemský s nebem.

Jako na dlani se rozbaluje krajina připomínající bájný Eden, nádherná zahrada, osázená háji, oborami a lesíky, pestrobarevnými poli, sady a vinohrady. Řeka Svratka svým pomalým tokem, ozdobená oblými přívěsky stříbrných ramen, měří nekonečný a nevratný čas. Nese v sobě vzkazy generací, které se u ní po pět tisíc let rodily a umíraly, které její vodou napájely dobytek, zavlažovaly svá pole, či namáčely hlínu, kterou hnětly pro keramiku.

Dávní Slované si ani v nejlepším snu nepředstavovali svou budoucí zem v takové podobě, když se ve druhém století po Kristu pohnuli západním směrem ze své mnohem drsnější pravlasti. Ve století pátém poprvé vkročili sem, a zde také zůstali. Postupně si budovali svá sídla a vytvořili silný státní útvar, jehož střed se rozkládal právě na tomto území – Velkomoravskou říši. Proti nájezdům nepřátel si stavěli mohutná opevněná hradiště. Jedno z dvanácti nejvýznamnějších vyrostlo i v této krajině. Dobře schované v lužních lesích a bažinách bylo přístupné bez újmy jen místním a znalým. To hradiště si nazvali, jak jinak, než rajský hrad – Rajhrad. V jeho okolí vznikaly osady, jejichž jména neznáme, ale které byly s hradištěm bezpochyby v čilém hospodářském a společenském kontaktu. V tom zlatém věku kráčeli onou rajskou krajinou slavní soluňští bratři Cyril a Metoděj se slovem a písmem, která dodnes povznášejí. Kruté dějinné zvraty smetly moravskou říši do minulosti. Avšak na jejich troskách začala země opět vzkvétat. Český kníže Břetislav I., který odňal Moravu Polákům i Uhrům, daroval v polovině 11. století starý opuštěný zeměpanský hrad břevnovským benediktinům. K tomu přidal i okolní prastaré vesnice, mimo jiné Rajhrad, Rajhradice, Opatovice a Popovice, později přibyly také Holasice. Rajský hrad zanikl, ale na jeho troskách byl postaven benediktinský klášter, který převzal jeho jméno i roli. Klášter se stal středobodem té nádherné krajiny, kterou zdědil po Velkomoravanech, a po celá staletí je její perlou, duchovní i architektonickou, až do současnosti.





Související články:
Interaktivní mapa (22.01.2009)

Server je vytvořen prostřednictvím redakčního systému. Webové zpracování a basic.